O dvorské opeře období Ludvíka XIV., Händlově londýnském pobytu a tvorbě J. S. Bacha hovoří F. Tristano, A. Balsom, D. Hope, L. Cummings, A. Prohaska, K. Schäfer, G. Biller a další. Zámek Versailles nedaleko Paříže byl od roku 1682 sídlem vladaře, který měl dosud nevídanou moc. Krédem Ludvíka XIV. bylo: Stát jsem já. Na Ludvíkově dvoře působil hudebník, který určoval zvuk své doby – Jean Baptiste Lully. Vládl světu hudby a zákonům harmonie po boku Krále Slunce. Francouzská šlechta ho ochotně poslouchala, okouzlena přepychem a krásou královského dvora. V roce 1685 spatřili světlo světa dva nejslavnější barokní velikáni, nad jejichž dílem se posluchačům dosud tají dech – Georg Friedrich Händel a Johann Sebastian Bach. Každý měl úplně jinou povahu, a přesto byli oba silné osobnosti. Bach žil v Německu a byl ve službách protestantské hudby a saské i braniborské šlechty, Händel zas strávil dlouhá léta v Londýně, kde opanoval italské operní jeviště (opera seria), aby v stáru přesedlal na anglické oratorium. Jejich tvorbou barokní styl vrcholí a do jisté míry i končí. (Česká televize)